Pouť do Branic
Rok se sešel s rokem a část našich zaměstnanců se vydala na tradiční Diecézní pouť charit do Branic, což je polské městečko, nacházející se kousek za hranicemi v Opolském vojvodství. Z Nového Jičína jsme vyjeli něco málo po osmé hodině, a protože bylo opravdu hezky, tak nám cesta rychle uběhla a za necelé dvě hodiny jsme překročili státní hranici a dostali se tak do cíle naší cesty – do Branic, konkrétně do zdejšího Městečka Milosrdenství. Kolem tamní baziliky sv. Rodiny se již scházeli poutníci ze všech koutů ostravsko-opavské diecéze.
Po krátkém pozdravení a několika vlídných slovech se nachýlil čas přesunout do svatostánku, kde úderem desáté hodiny začal hlavní bod pouti – mše svatá. Celebroval ji biskup František Václav Lobkowicz, při níž nám poděkoval za nelehkou práci, kterou vykonáváme, což nás především povzbudilo v tom, že má smysl na charitním díle pracovat.
Po slavnostní mši jsme se přesunuli jen o malý kousek vedle, do bývalé klášterní kaple řeholních sester. Zde následovala přednáška o životě a díle biskupa Josefa Martina Nathana (1867 – 1947). Jednalo se o mimořádnou osobnost s velkým morálním kreditem, jíž Branice vděčí za mnohé, především se zasloužil o založení léčebného areálu, tzv. Městečka Milosrdenství. V letech 1901-1934 byly na jeho popud vystavěny na ploše 12, 5 ha pavilony pro duševně a nervově nemocné pacienty, bazilika sv. Rodiny, ženský klášter, administrační budova, dále zde vyrostly hospodářské budovy, dílny řemeslníků, mlýn, sýpky, centrální kuchyň, pekárna i řeznictví.
Jak vypadá vzkvétající areál dnes, jsme poznali při jeho podrobné prohlídce. Slouží převážně – stejně jako v minulosti – pro léčbu psychicky nemocných pacientů. Poznali jsme i zdejší chráněné dílny, v nichž jsme se naplno uvědomili, že i duševně postižení jedinci mnohdy dokáží díky své píli a úsilí vyrobit věci, které by nedokázal vyrobit ani zdravý jedinec. Důkazem toho jsou obří gobelíny od Mariana Henkela. Jednalo se o psychopatického pacienta, jenž zde strávil na uzavřeném oddělení téměř 25 let. Pacientovu agresivitu pomáhala zvládnout právě práce na tkalcovském stavu, při níž mohl vyjádřit své niterní myšlenky a pocity. Henkelovy gobelíny jsou dnes unikátními díly, jež jsou čas od času vystavovány i v zahraničí.
Po téměř sedmi hodinách v Branicích, jež utekly jako voda, nastal čas nastoupit do auta a vrátit se do našich domovů. Cestou jsme se zastavili ještě krátce v nedaleké Opavě, kde jsme v hospůdce probrali čerstvé zážitky a trochu se posilnili.
